Strom je nejčastěji symbolizován jako strom života, životní síly a věčného života. Listnaté stromy nám v průběhu roku ukazují analogii života, umírání a opětného znovuzrození. Naproti tomu věčně zelené stromy nesou symbol nesmrtelnosti. V obou případech je jasně vidět, že nám stromy ukazují koloběh života.
Strom jako jeden z nejčastějších symbolů celého lidstva. Vždyť strom života je znám snad po celém světě už od nejstarších dob. Původní význam není přesně znám, ale v různých obměnách se objevuje ve všech náboženstvích křesťanstvím začínaje a budhismem konče. Dokonce ho najdeme i ve staré muslimské a hebrejské literatuře. Samozřejmě má u každé z kultur jiný význam a jedná se o jiný druh stromu. Například uctívaným stromem poznání je pro budhisty fíkovník, pro taoistu je symbolem nesmrtelnosti broskvoň a pro kelty byl posvátným stromem číslo jedna dub.
Každý z nás zřejmě ví, že strom českého národa a nejen jeho, ale i západních slovanů, je lípa. Ale jen z dochovaných pramenů se můžeme dohadovat proč. Vždyť je to právě dub, který uctívali Keltové nejvíce. Nevíme jak se stalo, že dub přenechal své prvenství lípě, ale je jasné, že šlo o nezvyklý jev. Z dochované literatury se dá vyčíst, že praslovanské kmeny uctívaly všechny stromy stejně, ale mezi nejvýznamnější patřili dub a lípa. Dub jako mužský a lípa jako ženský princip. Dle mých úvah, důvod proč nakonec zvítězila u českého národa lípa, je snad podmíněn tím, že národ Germánů uctíval dub a tak si Slované vybrali lípu. Snad aby se odlišili. Tomu nahrává i fakt, že symbol lípy, jako českého národa, byl nejsilněji prosazován v době národního obrození.